Deštník pro děti
 |
|
||||||||||||||||||
Deštník neboli paraple je zařízení, které ochraňuje osoby a předměty pod ním ukryté před dopadajícím deštěm, kroupami, trakaři, božím dopuštěním, dále pak slunečním zářením, případně i před padajícím sněhem či břečkou.
Jedná se o sklopitelnou horizontální lehce parabolickou plochu pokrytou nepromokavým materiálem (většinou se jedná o impregnovaný polyester či plastovou fólii, deštníky vyráběné ze dřeva se kvůli nepříjemné hmotnosti neosvědčily). Nepromokavá látka je umístěna na kovové konstrukci s klouby a podpěrami, aby bylo možné deštník stahovat a roztahovat. Konstrukce je ve většině případů upevněna na kovové tyči, ve spodní části vybavené rukojetí pro komfortnější uchopení.
Historicky se deštíky vyvinul ze slunečníku, což je asi i prapůvodní význam dnešních deštníků, vynález slunečníků pochází pravděpodobně z Thajska. Papírový deštník – tedy slunečník – se používal zejména jako ochrana proti slunci. V 18. století se deštníky rozšířily do dalších zemí, používaly se jako slunečníky, které chránily mléčnou pleť šlechtičen před opálením. V 19. století sloužil deštník hlavně jako ochrana před slunečními paprsky a také se začínal stále více používat jako ochrana před deštěm. Samuel Fox vytvořil v roce 1852 deštníkovou konstrukci, která se používá dodnes. Traduje se, že hlavní zásluhu na tom, že se deštníky před padající vodou začali chránit i muži, má britský cestovatel a spisovatel Jonas Hanway. Díky tomu, že jednou provždy odmítl během svých dobrodružných výprav moknout, mohou se dnes z bohatství sortimentu deštníků tedy těšit i oni.
20. století se proslavilo zejména sportem, zdravím a světlá či bledá pleť vyšla z módy. Lidé už nepoužívali deštníky jako stínidlo, ale jako nezbytnou pomůcku do deště. Ve 20. století došlo k rozvoji výroby deštníků, diverzifikaci modelů a masovému rozšíření této praktické pomůcky.
A právě díky perskému cestovateli, obchodníkovi a filantropovi Jonasi Hanwayovi (1712–1786), se mohou i fotbaloví fanoušci za lijáku v klidu skrýt pod stylový fotbalový deštník. Jonas Hanway byl prvním mužem, který se objevil na veřejnosti s deštníkem nad hlavou. V londýnských ulicích vzbudil obrovský rozruch, za což si vysloužil posměch. Sem tam na jeho deštníku skončilo i shnilé ovoce! Aristokrati totiž považovali muže s deštníkem za chudáka, který nemá na kočár. Nakonec však angličtí gentlemani zjistili, že deštník je mimořádně praktická věc a dodnes se mu v lepších kruzích říká Hanway.O Hanwayovi se tvrdí, že nosil a používal deštník plných 30 let svého života.
V dnešní době je deštník neomyslitelným doplňkem za deště pro každého - i pro naše nejmenší :-) A i když tomu možná nebudete věřit, díky tomuto veselému deštníčku se déšť stane oblíbeným počasím Vašich dětí :-)
