Houbařský nožík

Některá slova působí na člověka fakt magicky, po jejich vyslovení se nám rozšíří zorničky, zrychlí se tep, v kolenou cítíme podivnou slabost, začneme na sucho polykat a jsme vystaveni nesmírné a spalující touze po něčem popřípadě po někom. Je pravda, že pro různé lidi a skupiny lidí jsou tato magická slova různá – dvojici důchodců určitě nerozpálí slovo lízátko, partičku puberťáku nechá slovo Sleva v Kauflandu ledově klidnými, manželce si zajisté nerozbuší srdce při slově Spartáááá!, manželovi se nezrychlí tep při slově Guess (i když v případě zakoupení nejnovějšího modelu kabelky této značky jeho manželkou se mu může velice zrychlit někdy až zastavit), jedno z mála slov, které však rozpaluje všechny věkové i sociální skupiny již řádku let je slovo „Rostou!“

Samozřejmě toto slovo je nutné nevytrhávat z původního kontextu spojeného s houbami a nezaměňovat ho za nešťastné zvolání žen po zjištění opětovného výskytu nežádoucích chloupků, zoufalý výkřik daňového poplatníka právě zjistivšího vývoj daně z příjmů do dalších let či zoufalého chovatele, který investoval poslední peníze do chovu zakrslých králíků.

Houbaření samo o sobě je činnost poněkud tajemná, až mysteriózní, už samotné vstávání za rozbřesku, zšeřelý les, podivné ticho, kde se jen občas ozve pták nebo zapraská větvička, nevyzpytatelné a důmyslně  ukrývající se houby, ranní opar, první sluneční paprsky, ale i statisticky nepravděpodobný výskyt většího množství aut s houbaři přesně v tom směru kam máme namířeno, výskyt hub na místech pro houby téměř vyloučených, fakt, že ty nejkrásnější a nejzdravější hřiby jsou téměř vždy hořčáky, dále různé mutace hub, které nalezneme, ale nedokážeme najít v žádném atlasu, a v neposlední řadě houbařův paradox – když jste v lese s jedním a více houbaři, je jisté že ostatní houbaři toho najdou více než Vy.

Zaměřovat se na jednotlivé druhy hub, či techniku jejich sběru by bylo nošení hub do lesa, ale zkusme zde zhodnotit jednotlivé typické kategorie houbařů, které můžete více běžně i méně běžně potkat v lesích:

1)       Houbátor (= vědátor upínající svá vědátorská zkoumání k houbám)  - hlavním poznávacím znakem je výrazná nenápadnost, je oděn do nenápadného oděvu,  nenápadně brousí po různých koutech lesa, je vybaven latinským houbařským atlasem (bez obrázků) a spoustou vědomostí. Mezi jeho hlavní úlovky patří odporně vypadající, často i smrdící podivné cosi, což mu rozpaluje lýtka, protože to už víc jak 5 let nikdo nenašel. Pro ostatní houbaře není, co se týče konkurence nebezpečný, protože sbírá takové druhy hub, které běžný jedinec neumí určit, a tudíž většina houbařů se od těchto expemplářů distancuje …i když dobrodruzi se najdou vždycky... (viz níže)

2)       Houbodruh - je vysoce ohroženým druhem houbaře, protože sbírá a konzumuje vše, spoléhaje na to, že to vždycky nějak dopadne. Ano, tato doměnka je pravdivá, nějak to dopadne, někdy dobře, někdy taky špatně a to je bohužel hlavní důvod silného úbytku populace tohoto druhu houbaře.

3)       Houbař začátečník – vyzbrojen igelitkou a atlasem hub, ve kterém zuřivě listuje při každém nálezu jakékoli houby a hlasitě polemizuje s kolemhledajícími. Oděn je většinou poněkud neprakticky, neznalost a nepraktičnost kompenzuje nadšením.

4)       Houbař - metrosexuál – hlavním poznávacím znakem je outdoorové značkové oblečení, trekové boty tak za tři tácky, cigárka, a když náhodou narazí, v mezičase kochání se vlastní odvahou a souzněním s přírodou, nějakou houbu, mrkne do ajfounu na net, co to vlastně našel. Houby sbírá spíše na efekt, protože jeho drahá polovička stejně nevaří a on houby nejí. Se svými spoluhledači intenzivně diskutuje o různých trendy tématech, i když jsou mezi nimi vzdálenosti tak 30 metrů.

5)       Houbař archivní – tento houbař než se stal houbařem archivním, byl pravděpodobně některou z variant houbařů – viz výše. Jejich houbařský oděv se za několik posledních desítek let moc nezpanil - tříčtvrteční kalhoty tzv. pumpky, kárované podkolenky, pokrývka hlavy nedefinovatelného tvaru i barvy a brýle popelníkové designu. Houbám celkem rozumí, ale už kvůli popelníkům na nose jich moc nenajdou, a když najdou, nechce se jim ohýbat aby ji sebrali, k tomuto účelu mají vycvičený jiný druh houbaře, tzv. smrady. Tento houbař má jednu silně typickou vlastnost – umění ztratit se kdykoliv a kdekoliv, často s sebou má ztracený archívní houbař i houbařské smrady, což přivádí ostaní členy rodiny k hysterickým záchvatům.

6)       Houbařský smrad (fagan, harant) – jedná se o vzrůstem menšího, nedospělého jedince, o houby zájem nemají, prudí je ranní vstávání, nesnáší výlety do příroda s rodiči, a houby jsou pro ně dost málo cool – tento přístup však velmi často změní první jakékoli houby, což z nich činí malé motorové myši, které zuřivě běhají po lese, urvou každou houbu, již potkají, a nosí je ostatním druhům houbařů, kteří stejně obvykle řeknou, že jde o prašivku a ta se nejí. Po taktovýchto nacházíme v lese utrhané spousty hub, které neprošly touto kontrolou. I tento poddruh má silně vyvinutou schopnost ztratit se i v hájku čítajícím pár stromů a zajistit tak všem zúčastněným chvilky napětí.

7)       Houbař profesionál – nejedná se o houbařský druh v pravém slova smyslu, houbaření pro něj dávno neznamená adrenalin, hobaření je pro něj džob. V lese se vyzná, ví kdy a kde které houby rostou, a sbírá jen velké pravé hřiby a další, po kterých je zrovna poptávka. Nabízí je v restauracích, nebo u silnic a výlezů z lesa, čímž přivádí neúspěšné hledače všech kategorií ke vzteku či tichému zoufalství.

8)       Houbařka (samice od houbaře, ženský rod) – může mít příznaky všech předchozích kategoriíí, poznávacím znakem je silně vyvinutý sval čelistní a hlasivkový, čímž pádem má samička silné nutkání oba svaly neustále procvičovat, velmi často ji na rozdíl od samce poznáme podle toho, že je hezčí (!neplatí obecně!). Houby většinou sbírají všechny druhy houbařů, jejich čištění, zpracování a tepelní úpravě se věnuje výhradně samička, k její neutuchající radosti a rozkoši :-)

Pro všechny výše uvedené druhy i poddruhy doporučujeme pro ještě větší radost z nacházení a lovení hub tento speciální houbařský nožík. Nožík má ergonomicky tvarovanou čepel pro komfortní okrajování a čištění hub, dále je vybaven praktickým kartáčkem pro odstranění drobných nečistot jako jehličí či hlína z hub. Nožík je dodáván v praktickém polyesterovém pouzdře.

Takže přejeme ať Vám svatý Vít nadělí pěkné úlovky, houby jenom v košíku a ne v hlavě, a pokud si chcete koupit atlas jedlých hub ČR, tak dejte pozor, ať se jedná o druhé – opravené vydání a houby, u kterých si nejste jedlostí jistí, darujte tchýni :-)

© Sportigo s.r.o.