Narozeninový klobouk aneb vydařená oslava :-)

Klobouk je součást oblečení a slouží jako pokrývka hlavy. Klobouk se vyznačuje širokou spodní částí a  plochým okrajem (zvaným též  krempa), což jej odlišuje například od čepice.

Úplně první historické zmínky o kloboucích se vztahují ke kloboukům pánským. Nejstarší typ klobouku se nosili Řekové a Římané jako ochranu před nepřízní počasí, klobouk byl ze slámy, plsti nebo kůže. Klobouk byl relativně nevzhledný, jeho účel nebyl estetický JV gotické době používali vdané ženy k zakrytí hlavy roušky z jemných materiálů. Nejcharakterističtější pokrývka hlavy se jmenovala hennin (vysoký čepec kuželovitého tvaru, po jeho celé zadní straně henninu splýval dlouhý průhledný závoj). V době renesance ve Španělsku a Německu  začínají jak muži,tak ženy nosit baret. V 17. a 18. století se na dvoře krále Ludvíka XIV. začíná nosit paruka, jejíž nošení se pro francouzskou šlechtu stává neporušitelným zákonem. Paruky se pudrují a nosí se k nim třírohý klobouk. V rokoku se nosí vysoké bizardní účesy á la fontagne. Každý účes je až čtyřikrát vyšší než je sama hlava nositelky. Účesy držely drátěné konstrukce s polštářky z koňských žíní. Na hlavě se totiž nosily koše plné ovoce, potok, pastýřské výjevy znázorňující krajinu. Bylo zcela běžné, že si žena nechala zabudovat do účesu několik lahví s vodou, v níž plavaly skutečné květiny. Vytvoření takového účesu trvalo mnoho hodin a jeho nositelka tři dny před plesem, na který byl účes česán, musela spát v sedě, aby nedošlo k porušení účesu. A právě z tohoto důvodu začnou vznikat různé ochranné čepce, které chrání účes před stříkající vodou při koupeli nebo před rozcucháním při spaní. Časem vysoké účesy začínají ustupovat, avšak ochranné čepce zůstávají. V 19. století platí, že žádná dáma nesmí vyjít z domu bez pokrývky hlavy. Hodně se nosí malé velmi zdobné čepičky, lemované krajkou a připomínající šperk, umístěný na temeni hlavy. Do Anglie se vrací klobouk, který vznikl již před Revolucí. Jeho název je podle královny Charlotty, ženy krále Jiřího III., á la Charlotte.- má rozměrnou krempu a je podvázaný pod bradou jemným šálem. V době Revoluce nosily výstřední dívky čepce, pod jehož krempou byla skrytá tvář. Tento čepec časem získává na velikosti, přizpůsobuje se účesu, který pod ním nesmí být vidět. Od 1805 se začínají nosit také různé typy baretů či turbanů, které ostatně provází evropskou módu od první chvíle, kdy se setkala s Orientem. Klobouk se stává převážně doplňkem k večernímu oblečení. Zhruba od poloviny 19. století se  čepec stává se přímo symbolem měšťanské solidnosti. Čepec už je svým tvarem velmi podobný klobouku.

Klobouky byly a jsou často odznakem úřadu nebo povolání, byly a dodnes jsou také součástí některých uniforem. V minulosti byly i odznakem společenského postavení nositele i nositelky a nebylo myslitelné vyjít na ulici prostovlasý/á.

Tento velice seriózní klobouk, který je nejen odznakem úřadu, odznakem společenského postavení, ale navíc i zcela přesně (a bez pochyb) definuje TOHO KDO JE OSLAVENCEM. Tento elegantní klobouk má zřejmě původ již u klobouků ze dvora Ludvíka XIV., je originálně zdobený, krempa je provedena v trendy barvách: Klobouk má univerzální velikost a díky nadčasovému designu popírá veškeré módní vlny a oslavenec je vždy „in“

Další veselé pomůcky pro skvělou narozeninovou oslavu naleznete v sekci Dárky k narozeninám

© Sportigo s.r.o.